Ptačí.

O loňských prázdninách jsem si dělala test v takovém miničasopise, který vydala Moje psychologie právě se spoustou nejrůznějších testů, které v průběhu let vydala v klasických vydáních. 

Bylo v něm něco v tom smyslu, že se máme zamyslet a napsat si/ říct tuším tři zvířata, a pak si rozklíčovat, co to o vás vypovídá. :-) Zavřela jsem oči a u prvních dvou jsem měla jasno. Viděla jsem velrybu, medvědici a pak jsem přemýšlela a přemýšlela, až jsem koutkem oka zahlédla pohyb ve větvích stromů. No jasně! Že mě hned nenapadla má fascinace těmi malými opeřenými tvory. 

Ptáky rozeznávat neumím. Teprve nedávno jsem s jistotou na procházce určila sýkorku (a to fakt není nic těžkého). Ale ráda je pozoruju, ráda se zastavím, když je nějaký nablízku a opravdu ráda si prohlížím fotky a obrázky. 

No a pak jsem na jednom blogu narazila na krásný projekt. Vlastně na dva. Ten jeden se jmenuje Ptačí hodinka. Jedná se o sčítání ptáků napříč celou Českou republikou. Letos byl první ročník a v lednu 2020 se bude sčítat podruhé. A já vážně doufám, že nezapomenu a zapojím se, snad i s rodinou.
Druhým projektem je Budka jako dárek. Naprosto skvělý a do puntíku dotažený nápad, díky kterému můžou mít i lenoši jako já ptačí krmítko a neochudit děti o radost s jeho výrobou. Pokud si totiž u pana Klapeteka krmítko koupíte, dorazí vám balíček s návodem a vším potřebným. Vy jen někde musíme vyhrabat kladívko a pustit se (nejlépe celá rodina) do práce.

Teď už jen přečíst tu dlouho odkládanou knihu Krmíme ptáky, ale správně a je to komplet!

Přeji krásné podzimní dny!