Podzim.

Už tři týdny se snažím něco napsat.

Ale pořád mám pocit, že není o čem psát. Život plyne tak nějak jednotvárně a nic mi nepřipadá hodné zaznamenání. 

A pak si najednou uvědomuju, že později... jak týdny a měsíce plynou, budu ráda i za tu zaznamenanou každodennost, protože už budeme všichni zase někde jinde a ten čas tak straně letí.

Prvorozenou čeká v týdnu první kroužek - tancování. Dost možná tam bude nejmladší a já jsem nervózní za ni. Druhorozená vzala konečně na milost dudlík (zachránila nás ta "stará obyčejná kytička z lékárny") a já mám najednou volné ruce i prsa. Třikrát sláva!

A taky je tu září. Podzim. Ačkoli ještě ne oficiální, ale já ho nedočkavě vítám už s prvním podzimním měsícem. Moje nejmilejší období. Když druhého září celý den pršelo (lilo jak z konve!), spousta rodičů a prvňáčků asi po cestě do školy ráda nebyla, ale já se tetelila blahem. 

No jo. Je to tu.

Btw: Tohohle šneka jsme s Prvorozenou sebraly ze silnice a daly ho do bezpečí předzahrádky. Z prvotního strachu bylo nadšení (a pohlazení ulity) a teď se pokaždé cestou do školky koukáme, zda tam ještě šnek je. Zatím jo!