Tyhle pytlíky šila někdy před dvaceti lety moje máma. Tenkrát jsme do nich dostávali nadílku půl napůl s bratrem. Večer, když se to na ulicích hemžilo mikulášskými skupinami, jsme pytlíčky našli přišpendlené na záclonách a pak se každé ráno dohadovali, který otevřeme jako další.

Máma mi pytlíčky došila (protože u nás bude adventní kalendář viset už od prvního a ne od šestého) a věnovala. Prvorozená v nich kromě malých sladkostí najde i nějaké drobné hračky. Letos jsem to všechno začala řešit nějak pozdě a tak nadílka nebude úplně dle mých představ. I s dárky pod stromeček mám pořádný skluz a tak se mi na prsou usadil takový malý malilinkatý balvánek. 

Ale nehodlám ho nechat vyrůst!

Snažím se Prvorozené přiblížit mikulášskou trojici a Ježíška. Což o to. Anděl a čert jsou jasní, postava svatého Mikuláše je zatím těžce ignorována a Ježíšek? Malá má v té své makovičce jasně dané, že je to ježek a ani návštěva výstavy betlémů, kde byly krásné dřevěné jesličky, tomu moc nepomohla. Ježíška mi odkývala a stejně mi poté při prohlížení leporela se zvířátky nadšeně oznamovala, že jí ježek přinese dárky. Prstík pevně zabodnutý do obrázku.

Druhorozené je to všechno fuk. Ta momentálně nadšeně objevuje svoje ruce.






Prvorozená už druhý den vstává s tím, že si vybere pytlík, který chce. Kromě maličkostí v nich nachází i jednu z minileporel z knižního adventního kalendáře. To si spolu prohlížíme, čteme a když mé chatrné znalosti dovolí, tak přidávám nějaké informace k dobru. I když mám pocit, že jsou jí úplně šumák.

Tak přeji poklidný začátek adventu.

Mimochodem... ten první pytlík, co si vybrala, se stromečkem, jsem měla jako malá nejradši.

O loňských prázdninách jsem si dělala test v takovém miničasopise, který vydala Moje psychologie právě se spoustou nejrůznějších testů, které v průběhu let vydala v klasických vydáních. 

Bylo v něm něco v tom smyslu, že se máme zamyslet a napsat si/ říct tuším tři zvířata, a pak si rozklíčovat, co to o vás vypovídá. :-) Zavřela jsem oči a u prvních dvou jsem měla jasno. Viděla jsem velrybu, medvědici a pak jsem přemýšlela a přemýšlela, až jsem koutkem oka zahlédla pohyb ve větvích stromů. No jasně! Že mě hned nenapadla má fascinace těmi malými opeřenými tvory. 

Ptáky rozeznávat neumím. Teprve nedávno jsem s jistotou na procházce určila sýkorku (a to fakt není nic těžkého). Ale ráda je pozoruju, ráda se zastavím, když je nějaký nablízku a opravdu ráda si prohlížím fotky a obrázky. 

No a pak jsem na jednom blogu narazila na krásný projekt. Vlastně na dva. Ten jeden se jmenuje Ptačí hodinka. Jedná se o sčítání ptáků napříč celou Českou republikou. Letos byl první ročník a v lednu 2020 se bude sčítat podruhé. A já vážně doufám, že nezapomenu a zapojím se, snad i s rodinou.
Druhým projektem je Budka jako dárek. Naprosto skvělý a do puntíku dotažený nápad, díky kterému můžou mít i lenoši jako já ptačí krmítko a neochudit děti o radost s jeho výrobou. Pokud si totiž u pana Klapeteka krmítko koupíte, dorazí vám balíček s návodem a vším potřebným. Vy jen někde musíme vyhrabat kladívko a pustit se (nejlépe celá rodina) do práce.

Teď už jen přečíst tu dlouho odkládanou knihu Krmíme ptáky, ale správně a je to komplet!







Přeji krásné podzimní dny!

Miluju knihy, ale nejsem typický knihomol.

Mívám období, kdy mám nos zabořený v šustících stránkách (popravdě s příchodem dětí je jich méně a méně a jsou čím dál tím kratší) a pak období, kdy na knihy usedá prach. 

Miluju nakupování knih! Když mám chvíli času na courání po obchodech, můžete se vsadit, že mě najdete v knihkupectví a v mém internetovém vyhledávači byste dozajista našli spoustu času stráveného na jejich stránkách a stránkách nakladatelství. Pěstuju si svůj účet na cbdb.cz. Dřív jsem musela téměř každou přečtenou knihu vlastnit a hodně jsem kupovala ve výprodejích. Díky bohu jsou ty časy pryč, protože když žijete v bytě, který není nafukovací (a navíc si vezmete za muže taky čtenáře), není zkrátka po čase kam ty papírové kamarády dávat. 

Takže jsem se naučila chodit do knihovny (dříve pro mě mise nemožná) a i když knihovna na malém městě není žádné velké terno v tom, že ne vždy tam najdete to, co chcete, má výhodu krásného osobního přístupu usměvavé paní knihovnice.  

A ráda nahlížím do cizích knihoven.

S příchodem podzimu se moje touha nořit se do cizích příběhů prohlubuje a čím mrazivější příběh, tím lépe. Možná proto mám tak ráda severské autory, hlavně thrillery a detektivky. Teď čtu knihu Hygge, kterou mám půjčenou z knihovny. Hygge mě jako spoustu jiných fascinuje a tak si občas fantazíruji, že si otevřu svou vlastní hygge kavárnu, kde budou lidé pít dobrý kafe, nebo čokoládu... no samozřejmě u krbu! A bude tam i knihovna. To je snad jasné.

Protože s knihou je dobře, to mi nikdo nevymluví. Je mi líto přátel a známých, kteří ke knihám nemají žádný vztah, protože mám pocit, že se o něco krásného ochuzují (i když je mi jasné, že mají zase něco jiného). Já se snažím předávat lásku ke knihám (zatím jen) Prvorozené. No, moje představy jsou vždycky lepší než realita. Ale jako úplně marné to nevidím. ;)

Nabitý víkend za námi, a vypadá to, že spousta podobných před námi.

Což o to... mně to zas tak nevadí, ale přijde mi zajímavý, že většinou, když už se něco děje, tak je to prostě vše dohromady. Člověku se pak ta radost ze života pojí s vyčerpáním (a vědomím, že do devíti si vážně nepřispí). 

Druhorozená se začíná smát. A to vážně pokaždé, když se k ní někdo přiblíží. Je to prostě kouzelné. Až s druhým dítětem si naplno uvědomuju, jak je mateřství krásný. Možná i proto, že vím, že je to všechno už naposledy. 

Prvorozená vesele každou středu tančí. Moje strachy byly naprosto zbytečné, protože se zde promítlo její nadšení do všeho nového. To jí strašně závidím a doufám, že jí vydrží až do smrti. Taky má za sebou své první svezení na kolotoči. Pusu od ucha k uchu celou dobu, radostný smích, který chvíli přerůstal trochu v hysterii. To bylo taky krásný. A taky poprvé rybařila! Velkou rybu pohladila, malou si vzala do ruky. Je statečnější než já.

Zatím máme nádherné babí léto. Tak akorát na teplý svetr a občas čepici. 

Rána už jsou temná a docela studená, člověku se vůbec nechce z postele (a ven už vůbec ne). Druhorozenou se mi daří snadno budit příslibem, že jdeme do školky. A já mám náběh na to mít splín, ale když už se vypravím, uvědomím si, že i toto má své kouzlo.

Prostě to miluju. I když mám rýmu!

... a tak i když si na houbovou sezónu letos netroufnete, i tak můžete mít parádní omáčku!

Druhorozená je nachlazená, prvorozená ji tak miluje, až to chvílemi vypadá, že ji samou láskou umačká. Doslova. Někdy kvůli tomu moje nervy hrají celý koncert, jindy jen koukám a doufám, že to tak bude navždy. Tedy ne to doslova.

Ráno už se do člověka opírá čerstvá zima a slunečnými dny profukuje chladný vítr. Jak já to miluju! Uvidíme, zda mi nadšení vydrží i další týdny, kdy dvakrát do týdne vyrážíme ráno okolo sedmé s dcerami pěšky do klubíku. Něco před jeden a půl kilometru. 

Na stole mi stojí první dýně, ze které plánuju udělat polévku. Ta první bývá vždycky nejlepší.

Už tři týdny se snažím něco napsat.

Ale pořád mám pocit, že není o čem psát. Život plyne tak nějak jednotvárně a nic mi nepřipadá hodné zaznamenání. 

A pak si najednou uvědomuju, že později... jak týdny a měsíce plynou, budu ráda i za tu zaznamenanou každodennost, protože už budeme všichni zase někde jinde a ten čas tak straně letí.

Prvorozenou čeká v týdnu první kroužek - tancování. Dost možná tam bude nejmladší a já jsem nervózní za ni. Druhorozená vzala konečně na milost dudlík (zachránila nás ta "stará obyčejná kytička z lékárny") a já mám najednou volné ruce i prsa. Třikrát sláva!

A taky je tu září. Podzim. Ačkoli ještě ne oficiální, ale já ho nedočkavě vítám už s prvním podzimním měsícem. Moje nejmilejší období. Když druhého září celý den pršelo (lilo jak z konve!), spousta rodičů a prvňáčků asi po cestě do školy ráda nebyla, ale já se tetelila blahem. 

No jo. Je to tu.

Btw: Tohohle šneka jsme s Prvorozenou sebraly ze silnice a daly ho do bezpečí předzahrádky. Z prvotního strachu bylo nadšení (a pohlazení ulity) a teď se pokaždé cestou do školky koukáme, zda tam ještě šnek je. Zatím jo!