Druhorozená je nachlazená, prvorozená ji tak miluje, až to chvílemi vypadá, že ji samou láskou umačká. Doslova. Někdy kvůli tomu moje nervy hrají celý koncert, jindy jen koukám a doufám, že to tak bude navždy. Tedy ne to doslova.
Ráno už se do člověka opírá čerstvá zima a slunečnými dny profukuje chladný vítr. Jak já to miluju! Uvidíme, zda mi nadšení vydrží i další týdny, kdy dvakrát do týdne vyrážíme ráno okolo sedmé s dcerami pěšky do klubíku. Něco před jeden a půl kilometru.
Na stole mi stojí první dýně, ze které plánuju udělat polévku. Ta první bývá vždycky nejlepší.

Okomentovat